BIKOVÝ FESTIVAL V ITÁLII
Do země cyklistice zaslíbené se na 16. ročníku SYMPATEX BIKE Festival Garda Trentino postavil na start uživatel FLEXIBILNÍCH TRÉNINKOVÝCH PLÁNŮ EUROFOAM SPORT TEAMU Radek BROTHÁNEK. Byl to již jeho druhý start na závodech v okolí nejznámějšího jezera na severu Itálie. Radek si pochvaloval přípravu s pomocí tréninkových plánů a zlepšené kondice využil ke startu na delší trati než v loňském roce. V příštím ročníku by rád i díky pravidelné přípravě startoval na nejdelší trati Sympatex Bike Festival Garda Trentino. Radek Brothánek závod dokončil na 157. místě v čase 5:35:52. Na trati se pohyboval průměrnou rychlostí 15,470km/h a trasu Ronda Grande si spolu s ním užilo dalších téměř 480 bikerů. Velice děkuji za ochotu podělit se s čtenáři našich stránek o zážitky ze závodů.
Cesta do Itálie byla přes noc, takže lehká únava nás donutila hned po příjezdu vyzkoušet postele v Luigiho apartmánech v centru města Riva, který leží v severní části Jezera Lago di Garda. Vřele doporučuji nejen ubytování, ale i na příjemnou pizzerii, která přímo sousedí spolu s bazénem, parkovištěm a garáží pro kola. http://www.villaaranci.it/
Ještě odpoledne v den příjezdu nás čekala lehká projížďka směrem na nedaleké jezero Lago di Teno.Tak jako vždy... dlouhé stoupání..., ale slejvák nás ale donutil obrátit do rychlého sjezdu. Něco podobného jsem absolvoval i další , tentokrát slunečný den, jen o hodinu delší výjezd do bez mála 1000 .n.m. a deset minut delší sjezd z vrcholku nad vesničkou Pregasina. Zkouška nohou, čerstvě vyměněných destiček a nových treter dopadla dobře. Pátek jako předzávodní den patřil údržbě stroje, povalování se u bazénu a prohlídce stánků se spoustou cyklolahůdek. Pořídit se dá vše od kol, oblečení, nářadí, výživy...a za "lepší ceny". A v případě potřeby servis zdarma. Podmínkou je jen startovní číslo, které spolu s balíčkem s bidony, tričkem, šátkem poukázkami na slevy dostane každý po zaplacení 40 Euro. Přihlášení v březnu nás poslalo do třetí "petistovky" na startu. Všechny vlny měly start s několika minutovým zpožděním. Od "A" po "F", takže necelé 3000 účastníků. Trasy s profily na http://www.bike-magazin.de/festival/riva/
Po loňském ročníku jsem už věděl, že první stoupání neukecám, a tak jsem se v rozjezdu lehce pošetřil. Tedy do doby nasazení nejlehčího převodu a sesednutí ze sedla. Nejenom vzhledem k počtu šlapajících, ale i ztuhlým stehnům a zádum jsem zažil svůj nejtěžší okamžik asi ve 3/4 stoupání. Sesedl jsem z kola a začal tlačit... to by ale nebylo tak ponižující, jako hláška ze skupiny "spolustoupajících"... "král ze svého koně nikdy nesesedá". Když jsem se otočil a viděl v pohodě šlapajícího zarostlého padesátníka, řekl jsem si že to "NE". Nasedl jsem a potrápil se až na vršek, kde čekala první pořádná občerstvovačka. Bez velkého zdržování jsem se napil, pobral do kapes a vyrazil dolů. To bylo přesně co jsem potřeboval, protože jsem začal předjíždět jednoho po druhém a hlavně se uvolnily záda. Po pár kratších výjezdech a sjezdech mezi vinicemi přišlo první rozhodnutí: padesátku, nebo devadesátku ??? Loni byla krátká, ale letos, když už jsem pro to udělal tolik... vlevo na "Grande"a spolu se dvěma německými cyklisty.. Utrhli mně ve stoupání a tím mně donutili jet svoje tempo.... Po chvíli jsem cítil, že se mi jede fajn. A ještě k tomu, jak kdyby ostatním docházely síly. Pomalu jsem začal předjíždět i do kopců a občerstvení na padesátém kilometru jako kdybych nepotřeboval.... ale zastavil jsem, dolil bidony, pobral tak oblíbené banány a hlavně jsem se potkal s kluky z týmu.
K mému překvapení jsem se dozvěděl, že jedou "první" a tak jsme vyrazili spolu do kopce, který už mi nepřipadal tak dlouhý a tak příkrý. Pokračoval jsem svým tempem a začal ujíždět i klukům. Zpomaloval jsem s tím, že mně dojedou a v ten okamžik mně začala napadat myšlenka jet "extremu". Je to ... vlastně nevím a minimálně do příštího ročníku to zůstane tajemstvím, protože při odjezdu z poslední občerstvovačky jsem zahlídnul "náš dres" a počkal. To že třetího z týmu trápí křeče mně přesvědčilo, že si užiji zbytek "grande". Na odbočce na "extremu" jsem naznačil chuť jet a vyslechl si povzbuzení do dlouhé trasy. Pousmál jsem se a k nelibosti fanoušků otočil dolů.
To co následovalo byl "nejhezčí" pocit na kole, co jsem dodnes zažil. Bez pocitu únavy jsem vyhoupnul zbytek vlny a začal sjíždět dolu do vinic. Dlouhá rovina s "vracečkou" na konci... pořád a dokola. 400 výškových metrů. To že jsem jel přes 80 km/h jsem se dozvěděl až v cíli. Do toho už zbývalo jen "betonovej" výjezd vinicí pro zklidnění a rozloučení s terénem. Silniční několikakilometrová spolupráce naší trojky byla třešínkou na dortu celého závodu.
Zhodnocení: na místo vysedávání u televize se to "řízený každodenní hejbání" pod vedením e-trenéra Josefa Smetany víc než vyplatilo. Pokračuji dál v tréninku a těším se ze skvělé kondice.
S pozdravem,
Radek Brothánek.
Kompletní výsledky zde.