OHLÉDNUTÍ ZA DOLOMITENMANNEM 2006
S nadcházejícím koncem sezóny přichází hodnocení úspěchů či porážek a proto jistě neuškodí v rámci hodnocení té letošní sezóny srovnání s tou předchozí.Nabízí se nám k tomu článek Dalibora Kalába s jeho pohledem na účast
EUROFOAM SPORT TEAMU na loňském Dolomitenmannovi.Dalibor je výborný paraglidista a na Dolomitenmannovi letos startoval již popáté.Loňským 14. místem výrazně přispěl k 7.místu naší štafety a je velká škoda že počasí letos paraglidisty ze závodu vyřadilo.
Dolomitenmann 2006
Subjektivní pohled očima paraglidisty.
8.9.2006 jsem se po čtvrté zúčastnil závodu Dolomitenmann v rakouském Lienzi. Přesto že by se dalo říct, že na těchto závodech už nejsem žádným nováčkem, stále mám z těchto závodů respekt a obavy. Letos navíc podpořené nepříjemnou zkušeností, která mi na morálce mnoho nepřidala. I tak byl ale tento závod pro náš tým prozatím nejnadějnějším za dobu, kdy tým Eurofoam startuje.
Do Lienze jsme dorazili s Patrikem jako každý rok v pondělí týden před závodem. Letos jsem byl vybaven padákem MAC trans 20m2 půjčeným od Dalibora Carbola. Domníval jsem se, že takto zatížený padák, bude dostatečně rychlý a obstojí v konkurenci ostatních. Doufal jsem, že mám formu zase o něco lepší než loni a jelikož jsem loni skončil mezi piloty ve třídě amatérů na 7. místě, chtěl jsem i letos zůstat v první desítce. Pořadatelé však pro nás letos připravili změnu trati – prodloužení letové části, kde se ještě více projevily rozdíly ve vybavení pilotů. S přetíženým „B“ padákem už na speciály létající až 90km/h prostě nemám šanci. Po pravdě řečeno, bych ale na takový padák asi ani nevlezl, natož abych se s ním pokoušel přistát na prťavém stadionu v Leisachu.
Týden strávený v Lienzi před závodem, byl jako vždy úžasný. Plný krásného létání (dostupy 3300 mnm), pohody a relaxace. Zároveň mi však při pravidelném tréninkovém „kolečku“ připadal stadión v Leisachu menší a menší a když jsem na něm viděl přistávat pilota se speciálním, narychleným padákem, běhal mi mráz po zádech. Ve středu, 3 dny před závodem, jsme si s Patrikem a Radkem Sedlákem vyšli pěšky na start na Kühbodentörlu. Poprvé jsem měl možnost se projít poslední částí trasy běžců a myslím, že by se mělo říkat spíše lezci. Fuj!
Chtěli jsme si s Patrikem vyzkoušet průlet přes otočné body, které pořadatelé přidali do letové trasy a především, zda jsme schopni (a s jakou rezervou) doletět na mezipřistání na Moosalmu. Jelikož jsem neměl v GPS souřadnice mezipřistání, zcela nepochopitelně jsem si ho spletl s horní stanici lanovky, kam jsem samozřejmě neměl šanci doletět. Říkal jsem si, „Tak to je v pr…“ a zamířil na přistání v Leisachu. Při vyklesávání nad stadionem mě z ničeho nic překvapil přilétávající padák, kterého jsem si dříve nevšiml. Přitiskl jsem se proto více ke stromům po straně hřiště a ... a trochu to přehnal. Chytil jsem uchem o strom a po chvilce přetahování s padákem jsem sebou ve full-stalu sekl asi ze 3 metrů na prdel. Light sedačka mě opravdu moc neochránila a v první chvíli jsem myslel, že už nevstanu. Nakonec jsem to v péči našich týmových „odborníku“ nějak rozchodil. Prudší pohyb mi sice dělal trochu potíže, ale věřil jsem, že to při závodě nějak přemůžu.
Přišla sobota, den závodu. Na odjezdu padačkářů jsme se tak vehementně hnali do prvního vozidla, abychom byli nahoře první a stihli si odpočinout, že jsme zůstali s tím největším autobusem stát asi ve 3 výjezdu a čekali, až pro nás nějaké menší vozidlo zase sjede dolů.
Pokusím se nastínit časový průběh závodu.
10:00 Start běžců.
S Patrikem teprve dorážíme na místo předávky, je třeba si najít padák, nachystat se, něco vypít, asi 20x si odskočit na různě velké strany a nervózně vyhlížet naše koně. Letos jsme trochu změnili způsob přípravy. Rozhodli jsme se běžet už s oblečenou sedačkou s padákem na zádech v malinkém baťůžku. Mělo by to možná i minutu ušetřit. Snad se něco nepokazí.
11:23 1. Z běžců (lezců) – Magal Jiří – dobíhá do cíle. Pavel Štěpán za tým Fackelmann (CZE) jde do toho jako první z padačkářů.
Brr, ta nervozita!
11:29 Péťa Losman je tu! 2. z amatérů, 9. celkově! 22 sekund po 1. z amatérů (Havlicek Jan).
Vyrážím na trať. Prvních pár metrů po prudkém svahu dolů je vždycky nejhorších. Dřevěné nohy neposlouchají a po pár metrech se elegantním kotoulem převalím po kamenné suti. Naštěstí dopadám znovu na nohy a jen trošku odřený pokračuji dál. Z padáku lehce vyhřezly šňůry a zbytek cesty je musím držet v ruce. Dole doháním 1. amatéra (Hyska Lubor z Dalex Trade (CZE)). Držím se těsně za ním a chystám se ho předběhnout. Jeho tempo je ale pekelné a ve stoupání před místem startu ho ztrácím. Na start se dostávám ve chvíli startu Lubora. Ten se mu však nedaří. Předstartovní příprava vyšla a já napoprvé odlétám.
Jsem 1. z amatérů, 8. celkově. Otáčím 1. a 2. otočný bod a na dlouhém přeletu údolí mě předbíhá celkem 6 pilotů profi-týmů (Robotunits (ITA), Kolland Topsport (INT), Sportler best in the Alps (ITA), Leingruber - Nike ACG (INT), Risk Experts (INT) a těsně před přistání Grulich z Kooperativy (CZE)). Dva z těchto šesti týmů však byly později kvůli pilotovi diskvalifikovány (+3 týmy, které už byly před námi). Výčet pilotů je dle výsledkové listiny, počet byl ve skutečnosti vyšší, ale ne všichni dolétli na mezipřistání. Se starým Transem 20 nemám na přeletu mezi speciály šanci konkurovat. Letím spíše na jistotu a do speedu moc nešlapu. Až když vidím, že někteří piloti co mě předběhli, mají podstatné méně výšky a dokluzu se zřejmě nebojí. Šlapu do toho tedy taky. Okamžitě toho však nechávám, když vidím, že někteří skutečně nedolétli a přistávají na loučkách pod sjezdovkou. Můj přílet byl také vcelku bez rezervy. Udělám jednu otočku a přistávám.
11:55 Probíhám branou na mezipřistání. Celých 12 minut po vítězném Ortnerem Wendelinem z Red Bull týmu (INT), který už bude za necelé 3 minuty předávat štafetu kajakáři. Před 11 minutami vyrazil na trať Patrik.
Přistávám tedy stále jako 1. z amatérů, 14. Celkově (počítáno včetně 5 diskvalifikovaných). Na přeběhu jsem udělal Grulicha, ale ten mě při druhém letu opět předletěl.
12:14 Probíhám branou na stadiónu v Leisachu. Pořadí se nezměnilo, přistání proběhlo naštěstí hladce a Jirka Šťastný vyráží na trať stále na 1. místě mezi amatéry. Ztráta na vedoucí profi-tým je 16 minut. Patrik na 23. místě mezi amatéry proběhl před 5 minutami branou na mezipřistání.
Pro mě tímto závod končí. Další popis je sestaven více méně z výsledkové listiny.
12:29 15 minut po mě přistává na stadiónu Patrik, 19. z amatérů. Před 3 minutami vyrazil na trať cyklista Stauder Roland z vedoucího týmu Red Bull. Jirkovi zbývá do cíle ještě 19 minut.
12:49 Jirka Šťastný je v cíli a předává štafetu Jardovi Ryglovi. Stauder je už na trati 22 minut a mezi ním a Jardou ještě dalších 12 cyklistů. 5 z nich se namáhá zbytečně, neboť jejich paraglidisti budou později diskvalifikováni a s nimi pochopitelně celý jejich tým.
14:23 Jarda dosáhl vrcholu Hochsteinu. Bohužel se mu nepodařilo udržet pozici a propadl se na 7. místo v amatérech se ztrátou 10 minut (22. celkově se ztrátou 42 minut na prvního).
14:41 Jarda je v cíli. 7. mezi amatéry, 11 minut po prvním z nich, 45 minut po cyklistovi vítězného týmu profiků. Náš tým je v celkovém pořadí na 16. místě (nepočítaje diskvalifikované týmy). Za 28 minut dorazí do cíle i cyklista druhého Eurofoam týmu Thomas Steiner na 28. místě v kategorii amatérů.
7. místo pro náš tým v naší kategorii není špatné umístění. Na druhou stranu nechybělo mnoho a mohli jsme večer při slavnostním ukončení závodu okusit jaké to je zamávat náměstí v Lienzi z pódia. Mezi 3. a 4. místem je totiž obrovský rozdíl. No uvidíme, zda ještě někdy dostaneme podobnou šanci.
Tým Eurofoam 7.
Běh Losman Petr 2.
Paragliding Kaláb Dalibor 14.
Kajak Šťastný Jiří 24.
Kolo Rygl Jaroslav 37.
Tým Eurofoam XT 28.
Běh Smetana Josef 32.
Paragliding Vyhlídal Patrik 18.
Kajak Sajtl Martin 58.
Kolo Thomas Steiner 44.