Cyklistika z pohledu fyzioterapeuta: FEMOROPATELÁRNÍ SYNDROM
Od počátku 19. století, kdy bylo v Německu vyrobeno první kolo, si cyklistika získala pozici oblíbené aktivity určené k rekreaci, udržení kondice, k porovnávání sil při cyklistických závodech a jízda na kole či rotopedu se stala také nezastupitelným a hojně využívaným komponentem rehabilitačního programu. Stoupající obliba tohoto sportu je však neodmyslitelně spjata s rostoucí četností úrazů a funkčních onemocnění.
Jedním z nich je tzv. femoropatelární syndrom. Cyklisté trpí bolestmi přední části kolene. Příčinou většinou bývá příliš silná a nevyvážená akce extenzorů (natahovačů - čtyřhlavý sval stehenní) kolene a čéšky.
Při opakované flexi kolene dochází k postupnému opotřebení chrupavky pod čéškou, což vede k omezení její funkce snižovat tlak na stehenní kost, a tím dochází ke zvýšení nároků na kolenní kloub a ke vzniku postupných bolestí s přidruženým vznikem zánětu kolene. U cyklistů tedy bývá častá bolest z poškození chrupavky čéšky vzhledem k tomu, jak často je na kole koleno ohýbáno.
Bolest vyvolávají všechny činnosti, které vyvíjejí tlak na čéšku obecně – chůze do kopce, chůze ze schodů, dřepy, běh, dlouhodobý sed s ohnutými koleny a samozřejmě také jízda na kole. Často se setkáváme s rozvojem bolesti v okamžiku, kdy pacient změní mód, intenzitu či délku tréninkové aktivity. Pacienti často udávají, že bolest vychází z oblasti „někde“ pod čéškou. Jednoduchým klíčem v diagnostice je vyzvání pacienta, aby ukázal na místo maxima jedním prstem. Právě pacienti trpící FP syndromem nejsou v řadě případů vůbec schopni bolest lokalizovat a spíše ji zobrazují plošně. Pacienti dále udávají pocit „plnosti“ kolene, či „zablokování“ kolene.
Predisponujícími faktory vzniku FP syndromu jsou tréninkové chyby (rychlé změny tréninkové intenzity, chybné využití řadícího systému, převažující kopcovitý charakter tréninkového režimu), nesprávné nastavení kontaktu chodidlo-pedál (nesprávná volba cyklistické obuvi či pedálů způsobující patologické postavení nohy), neadekvátní nastavení parametrů kola (nesprávná velikost rámu, výška či orientace sedla a řidítek), svalové dysbalance (zahrnující slabý čtyřhlavý sval stehenní, zkrácené hamstringy,..) a anatomické abnormality cyklisty.
Jak předcházet FP syndromu? Důležitá je vzájemná souhra čtyřhlavého svalu stehenního s hamstringy (zadní sval stehenní), protáhnout a posílit. Chybným tréninkem však je bezhlavé posilování hlavního extenzoru kolenního kloubu (čtyřhlavý sval stehennní)
posílení: opřete se zády o stěnu, nohy jsou asi 30cm od stěny, kolena pokrčená, jako kdybyste seděli na židli, výdrž, obtížnost 2 pokuste se zvednout špičky (stát na patách), výdrž.
Správně !
Nesprávně !
protažení: hamstringy (zadní sval stehenní) - předkloňte se, ruce svěsit dolů, hýždě by měly být nad kotníky, prodýchejte, čtyřhlavý sv. stehenní - zezadu uchopte nárt, patu přitáhnout k hýždím, koleno přitištěné ke kolenu, stáhnout hýždě k sobě, stát rovně, prodýchejte, lýtkový sval - špičku opřete o stěnu, propnuté koleno přední nohy, vyšlápněte na zadní noze na špičku a s výdechem přitlačit oba boky ke stěně, nepružit, pouze "tát".
Správně !
Nesprávně !
Správně !
Nesprávně !
Správně !
Nesprávně !
Správně !
Nesprávně !
Pokud byste měli zájem o konzultaci k prevenci či léčbě již vzniklého FP syndromu, neváhejte a obraťte se na mě, tel. 774 979 345. Zuzka
JB