PETR BLOUDÍČEK IRONMANEM!
Ve slovenských Piešťanech pokořil tratě železného muže v triatlonu závodník Eurofoam sport teamu Petr Bloudíček. Závod nebyl procházkou lázeňskou zahradou, ale opravdu tvrdou zkouškou vytrvalosti a vůle. Petrovi ke zdolání gratulujeme!
„Cíl pro tento rok byl jasný a to stát se železným mužem! Po neúspěšném absolvování Moraviamana na konci června a odstoupení po absolvovaných 205 km jsem neváhal a přihlásil se na reparát s názvem Slovakman226 na začátku září v Piešťanech. Jedná se o mistrovství Slovenské republiky v dlouhém triatlonu 3,8km plavání, 180km na kole a závěrečný maraton. Plavání začalo přesně v 7:00 hodin ráno za výstřelu z děla, plavání bylo rozloženo do třech okruhů po každém s výběhem z vody. Plavalo se v neoprenech, protože voda ve Váhu měla jen něco málo přes 20°C. Z vody jsem vylézal uprostřed startovního pole za 1:15:31 a cítil se lehce rozehřátý před cyklistikou.
Cyklistická část byla 15km tam a pak zpět dohromady šestkrát, byla to úplná rovina s minimálním převýšením. Začátek cyklistiky byl příjemný, avšak pouze do otočky na 15km kde začal foukat nepříjemný vítr. Vždy jsem se těšil až se otočím a pojedu zase po větru. Kolem poledne a o 100km dále už jsem se cítil jako v prádelně, protože teplota vystoupala nad 33°C ve stínu. Snažil jsem se pravidelně občerstvovat a vypít minimálně 1l za hodinu a pravidelně jíst. Bohužel a možná v kombinaci s teplým počasím mi už v závěru kola začalo být špatně od žaludku a začal jsem tušit, že se bude opakovat neúspěch z Moraviamana (čas kola 6:23:47).
Z toho důvodu jsem začal maraton velmi zvolna. Snažil jsem se na občerstvovací stanici vždy na chvíli zastavit něco pojíst a dostatečně se napít. Následně asi 200m jít a až potom začít klusat k daší občerstvovačce a tak pořád do kola. Tato taktika se osvědčila asi do půlmaratonu. Další okruh celkově čtvrtý ze šesti už jsem musel zařadit více chodeckých úseků, protože vždy když jsem se rozběhl tak se vzbouřil žaludek a uklidnit ho se stávalo velkým problémem. Tak jsem se rozhodl asi na 28km si na 10 minut lehnout na zem a chvíli si dáchnout a přemluvit žaludek aby to ještě chvíli vydržel. Postupně jsem se rozešel a po kilometru i rozběhl a bylo znát, že jsem udělal dobře.
Najednou jsem se rozběhl a běžel. Věděl jsem, že když dám cokoli do žaludku bude zle, ale když nedám tak taky. Rozhodl jsem se pro první variantu a běžel jsem takto až do 39km. Pak už to nešlo, přešel jsem do chůze a zastavil se na předposlední občerstvovačce a napil se. Následný kilometr jsem jenom šel 2x jsem si na chvíli sedl na lavičce, ale nemohl jsem ani sedět, jak se mi třásly nohy, chtěl jsem si lehnout, najednou, když jsem si lehal, na mě zavolal závodník, který mě předbíhal, ať si nelehám, že už bych nevstal. Naštěstí jsem mu dal zapravdu a šel hodně pomalu dál. Po 100m už jsem hledal jen vhodný keř, kde jsem si musel nedobrovolně ulevit. Nicméně jsem najednou ožil a bylo mi trochu líp. Dokonce jsem se i rozběhl, a když jsem uviděl bráchu, který se asi v obavách, kde se flákám rozhodl jít mi naproti byl jsem najednou v euforii, že mě cíl už nemine.
Závěrečnou rovinku v 20:31hod jsem si užil náramě! Následně jsem prohlásil už nikdy víc. No, ale když vidím čas maratonu 5:45:09 a osobák mám téměř poloviční tak červíček hlodá a kdo ví, každopádně jsem rád, že jsem to absolvoval a nejen závod, ale i celou tu přípravu, která od začátku roku dosáhla skoro 300 hodin tréninku (3300km na kole, 950km v běhu a 45km ve vodě). Organizačně byl závod zajištěn perfektně a dokonce můj fanklub (moje rodinka Pavla s Kubíkem a brácha s rodinou) byl vyhlášen jako nejlepší a nejhlasitější:) Díky!“
S pozdravem,
Petr