MARATÓNCEM V JAPONSKU
Flexibilní on-line tréninkové plány EUROFOAM SPORT TEAMU využívají k optimalizaci tréninkové přípravy nejen zkušení závodníci kategorie elite / k jejichž vrcholům sezóny patří tradiční účast v prestižním štafetovém závodu DOLOMITENMANN /, cyklisté, běžci či lyžaři, ale v přípravě pomáhají i sportovcům stojícím na samém počátku své sportovní kariéry. Jedním z nich je Miroslav KOLMAN, jenž se v dalekém Japonsku připravuje pod vedením trenéra EUROFOAM SPORT TEAMU na svůj první maratónský start.
Kimono, samuraj, karate, kamikadze, gejša, ikebana, bonsai, origami. To vše si s Japonskem tradičně spojujeme. Země vycházejícího slunce je však i zemí zaslíbenou pro běžce a pro maratónce to platí dvojnásob.
Ke svému debutu si Míra nevybral nic menšího než slavný TOKYO MARATHON, na jehož start se postaví 22.března 2009. Z pohledu trenéra musím přiznat že Mírovo rozhodnutí připravit se na start maratónu přišlo poměrně pozdě / tak za vteřinu dvanáct / a na kvalitní přípravu bylo opravdu velmi málo času / pod mým vedením se připravuje od 6.prosince 2008 /. Přesto mě oslovilo nadšení a později i píle s jakou Miroslav přistupuje k samotnému tréninku a nebrání se i přizpůsobení civilního života potřebám trénujícího sportovce, což je vždy alfou a omegou úspěchu. S ohledem na krátké období přípravy a předchozí Miroslavovo nesportování je naším hlavním cílem dokončit TOKYO MARATHON se ctí, bez ohledu na výsledný čas. Po 3 měsíční přípravě jsem však přesvědčený že Míra svůj cíl zvládne. I kdyby však zasáhla nepřízeň osudu / přece jen maratón je maratón /, věřím že i pro Miroslava KOLMANA bude platit oblíbené běžecké rčení že i cesta je cíl. V jeho případě cesta k pravidelnému a doufám že celoživotnímu sportování a získávání dalších nevšedních zážitků při běžecké přípravě a závodech.
Pro nás je Japonsko stále exotickou zemí, jak jsi se vlastně dostal k práci v Japonsku, co konkrétně Tvoje práce obnáší a na kterém z japonských ostrovů bydlíš ?
I když už jsem v Japonsku již pár měsíců přes rok (přesně 1 rok, 3 měsíce a 6 dnů (14.2.2009)) , stále je pro mě exotickou zemí a stále objevuji nové věci.
Jak jsem se sem dostal? V podstatě čirou náhodou. Při studiu na VŠ jsme ještě s dvěma kamarády hledali nějakou stabilnější brigádu, nejlépe v oboru, až jsme našli v Boskovicích pobočku japonské firmy ALPS. Tato firma každoročně vypisuje 2 letý training program a zve čerstvě graduované ze zemí, ve kterých má pobočky, na pracovně-studijní pobyt v Japonsku. Cílem programu je pochopit pracovní strukturu firmy, pochopit proces návrhu a vývoje produktu, a samozřejmě co nejlépe se naučit japonsky.
Bydlím na hlavním ostrově Japonska zvaném „Honshu“, v jeho severní části zvané „Tohoku“, přibližně 50km severně od města Sendai, které se svým 1mil. obyvatel je hlavním městem prefektury „Miyagi“. Město, ve kterém bydlím, se jmenuje „Furukawa“, má přibližně 85tis. obyvatel, ale i tak je to (ve srovnání s českými poměry) velmi poklidné město. Do práce denně dojíždím přibližně 30 min. Vlakem do městečka Wakuya, ve kterém jsem asi půl roku po příjezdu do Japonska bydlel. Wakuya má 18tis. obyvatel, leží uprostřed rýžových polí a místními je považována za vesnici – nelze než s nimi souhlasit. Ve Wakuyi se zabývám designem sensorů pro automobily, jejich vývojem a testováním, komunikací s produkcí, se zákazníky a dodavateli. Cílem je poznat celý proces od samého prvopočátku získání zakázky, přes návrh a ověření provozuschopnosti výrobku až k samotné masové výrobě.
22.března Tě čeká start na TOKYO MARATHONU, co bylo hlavním impulsem pro Tvé rozhodnutí zdolat maratónskou trať ?
Co byl hlavní impuls? Na začátku to byl spíše takový hec. Minulý rok v únoru jsme se tak bavili s Josefem Nevrlým, českým kolegou, který přijel do Japonska se mnou, ovšem do jiné „vesnice“, že by bylo potřeba něco podniknout a změnit tu nudu a šeď našeho každodenního života zde. Jako správní zaměstnanci japonské firmy jsme samozřejmě (!!) chtěli poctivě dodržovat firemní filozofii: Study hard, Work hard, Play hard!
První dvě jsme bezezbytku splňovali, ovšem co s tím Play hard? A tak jsme si po krátkém uvažování řekli, že bychom mohli zkusit zaběhnout maraton. Zaběhnout maraton, to je opravdu pořádný Play hard, no ne?
A tak jsme tedy začali trénovat. Já jsem o běhu nevěděl téměř nic, jen snad, že se při tom pořádně zpotím. Sháněli jsme informace o tom, co to je běh, jak trénovat, jaké vybavení si pořídit, až mi jednou Josef poslal odkaz na knížku Jak uběhnout maraton za 100 dní od Miloše Škorpila. Znělo to zajímavě a zkusil jsem podle této knížky trénovat, ovšem brzy jsem to vzdal. Běhal jsem dál s tím, že se na maraton připravím sám. Bohužel, Josefa po několika měsících vyřadily zdravotní problémy, a tak jsem v tom zůstal sám.
Prvně jsem tedy běhal z „donucení“, ovšem časem mě běh chytnul a začal bavit. Zlepšení bylo pomalé, ale s tím jsem si hlavu nelámal – do Tokyo marathonu přeci zbýval ještě rok a navíc vůbec nebylo jisté, jestli budu vybrán. Přihlášky se podávaly v květnu, losování účastníků bylo v plánu až na listopad.
Přibližně do začátku června jsem pokračoval v běhání... sice ne pravidelně, ale snažil jsem se min. 2-3x týdně. Běháním jsem se také uvolňoval z krize, která snad musela po několika měsících potkat každého, kdo pobýval déle v Japonsku. V červnu ovšem začalo být pro běhání počasí opravdu nepříznivé. Teploty se pohybovaly nad 30°C a vlhkost málokdy padla pod 95%. V kombinaci s přetrvávající krizí „psychickou“ jsem dostal i tu běžeckou a až do začátku října jsem nechal své běžecké boty odpočívat – bohužel.
Tuto chybu jsem pocítil začátkem října, kdy jsem se opět rozhodl začít běhat. To, co jsem do června natrénoval bylo totam a ještě možná dál! Takže nezbývalo, než začít od znova.
Asi 2 týdny po mém opětovném běžeckém začátku jsem běžel závod na 10km!! A to byl asi takový největší impuls, který mě utvrdil v tom, že chci zvládnout běžet maratónskou trať. Byl to můj vůbec první závod v životě a jaksi to bylo utrpení a extáze zároveň. Utrpení v tom, že jsem neměl vůbec natrénováno, běžel jsem téměř na maximální SF a týden po závodu jsem nemohl pořádně chodit. Extáze z toho pocitu při závodu, kdy vás okolo povzbuzující lidé nenechají zastavit a ženou vás dál, extáze z toho, že jsem to dokázal!!!
Jak vypadaly Tvé sportovní aktivity před přípravou na maratón ?
Myslím, že už jsem hodně napověděl. Před příjezdem do Japonska jsem byl zapřisáhlý antisportovec, a běžet by mě nikdo nedonutil ani párem volů (-: Vyrůstal jsem na vesnici a v mládí mi pohyb opravdu nechyběl. Zhoršilo se to ovšem poté, co jsem začal studovat na VŠ. Pohyb najednou žádný, ráno 5 rohlíku a májka k snídani, po večeři na pivo. Dost jsem během studií přibral na váze a to byl asi hlavní důvod, proč jsem se v té době pokusil začít běhat – ovšem, jak to tak bývá, dlouho mi to nevydrželo. Pak přišlo Japonsko, a problém s váhou se v podstatě vyřešil sám. Přechod na japonskou stravu u mne způsobil ztrátu 10kg za asi 3 měsíce. Ještě před běháním jsem v Japonsku začal chodit plavat, a to mi vydrželo až do teď.
Jaké jsou Tvé pocity necelých šest týdnů před maratónem ?
Pocity jsou smíšené. Těším se, moc se těším. Na druhou stranu jsem nervózní. Je to jen 6 týdnů a práce přede mnou je ještě strašně moc a já si kladu otázku, jestli vůbec budu schopen maraton dokončit? Věřím si! Nepočítám s časem o moc lepším než 6 hodin, možná i horší, ale hlavní je pro mě tuto trať zvládnout!!
Oceňuji odvahu svého trenéra, Josefa Smetany, že se vůbec do mého trénování pustil a byl bych moc rád, kdybych mu 22. března mohl sdělit, že jeho snaha nebyla marná!
Pojďme zpět k ,,civilnímu,, pobytu v Japonsku. Stihneš tuto jistě zajímavou zemi procestovat, nebo Tě pracovní aktivity zcela pohltí ?
Já jsem Evropan, Čech, já se pracovními aktivitami pohltit nenechám (-: Samozřejmě, přes týden mi mnoho času nezbývá, z práce se vracím až po 18té hodině, následuje trénink, se kterým začínám kolem 19té hodiny, po tréninku si ohřeju večeři a utahanej jak kotě jdu nejdříve po 22té hodině spát.
Na cestování tak zbývají jen víkendy, popř. některý z delších státních svátků. Svátky jsem zatím využil pro vycestování z Japonska a letmé návštěvě okolních zemí.
Cestování za japonskými památkami jsem si pošetřil až na tento rok. O víkendech, když počasí dovolilo, jsem hodně vyrážel do japonských hor na hiking. Uchvátily mě hned při první tůře. Není nad to, když jdete, a z kopce, na který míříte stoupá pára a vy cítíte sirný zápach.
Japonské hory jsou ale také dost nebezpečné. Při loňských zemětřeseních tam při sesuvu půdy zahynulo několik hikerů. Ve zdejších horách se také pohybuje celkem dost medvědů, a při jedné tůře jsme měli to „štěstí“ že jsme na jednoho narazili. Naštěstí to bylo jen odrostlé mládě a jak nás spatřilo, uteklo.
Japonci jsou pověstní svojí pracovitostí, dokáží se také ,,odvázat,, ? Jak jsou na tom se smyslem pro humor a čemu se věnují ve volném čase ?
V celku by mě zajímalo, kdo šíří fámu, že jsou Japonci pracovití (-: Je pravda, že v práci jsou od 8 až třeba do 22 hodin každý den, ale myslím, že to dělají proto, že se to tak dělalo dřív, dělá to většina, a chtějí ukázat svou loajalitu firmě. Navíc jsem byl dost pobaven, když jsem viděl, jak od 8 do 17 hodin (normální pracovní doba) všichni „usilovně“ pracují a po 17té hodině morálka poleví a všichni se začnou bavit a chovat se víc uvolněně.
Smysl pro humor Japonci mají. Ovšem nesmí ten humor narušovat pracovní činnost. Byl jsem dost překvapen, jak odlišně se Japonci chovají v práci a jak mimo práci a osobně to byla jedna z věcí, které mi tu vadily nejvíc.
Jak tráví volný čas? Moc ho nemají. Jelikož přes týden jsou téměř non-stop v práci, tak víkendy věnují převážně rodině, hodně času tráví v nákupních a zabavních střediscích. Velmi populární zde je něco, co se nazývá Pačinko. V podstatě je to budova zaplněná hracími automaty. Nejsou to ovšem automaty, jaké znáte z Česka. Zaprvé, jsou to hry a ne jenom honění 3 stejných symbolů a zadruhé, nejsou až tak úplně výherní. V Japonsku je totiž hazard zakázán, takže jediné, co v automatu můžete vyhrát jsou takové kuličky. Ty ovšem v obchodě vždy sousedícím s Pačinkem můžete prodat a získat za ně peníze. Pokud jste někdo viděl film Lost in Translation, byla tam i scéna z jednoho takového Pačinka.
Zpět k běhání – hodláš po TOKYO MARATHONU pokračovat v běžecké přípravě nebo máš pocit, že tím Tvá běžecká ,,mise,, končí ?
Myslím, že nyní by mou „misi“ mohlo ukončit leda zranění. I pokud zvládnu Tokyo Marathon, stále budu mít hodně co zlepšovat. Jsem teprve na počátku všeho. Po Tokyu mám v merku další takový populární závod v Japonsku a tím je v květnu půlmaraton v Sendai. Byl bych rád, kdybych ho byl schopen zvládnout pod 2 hodiny. Pro běhání je Japonsko velmi dobrá země. V sezóně se tu každý týden koná několik závodů a já bych se ještě před odjezdem chtěl několika z nich zúčastnit.
Co bude po Japonsku nevím. Nevím, kam mě vítr zavane a nevím jak pracovně budu vytížen. Rozhodně ale s běháním nepřestanu a budu se mu snažit věnovat každou volnou chvilku.
Za všechny čtenáře stránek EUROFOAM SPORT TEAMU děkuji za rozhovor a 22.března přeji úspěšné zdolání 42,195 km !
Děkuji také, a přeji všem EUROFOAMákům hodně úspěchů.
P.S.: Kdy k tomu maratonu přidali těch 195 metrů???
Proč zrovna 42,195 km ? Historie délky maratónské trati je natolik zajímavá, že by mohla zajímat nejenom Míru, ale i další čtenáře našich stránek a proto se k ní vrátíme v některém z dalších článků.
Miroslavovu maratónskou cestu budeme samozřejmě sledovat až do cíle a 22. března se tak můžete těšit na rozhovor s běžcem který dokončil svůj první maratón v životě.Držme mu společně palce !!!