JOSEF VÍTŮ ČTVRTÝ NA SVĚTOVÝCH HRÁCH
Na jaře jsem se nominoval na policejní hry do Itálie, které se konali ve dnech 19.-26.9. v Miláně a okolí, na programu byli disciplíny jako běh na 10k, plavání, cyklistika, střelba ze služební zbraně, střelba z brokovnice, judo a jiujitsu.
20.9. jsme slavnostně zahájili hry průvodem národů před královskou vilou v Monze. Her se zúčastnilo lehce přes 30 zemí a kromě hostitelské Itálie a naší vlasti byla Evropa zastoupená zeměmi jako Španělsko, Rakousko, Nizozemsko, Bělorusko, Polsko, Řecko atd. Ovšem přijeli výpravy z celého světa, výpravy vyslali země jako Bahrain, Spojené Arabské Emiráty, Kuwait, Irák, Indie, Čína, Malajsie, Kolumbie, Bolívie atd.atd.
.jpg)
Každá země mohla na sportovní disciplínu nominovat určený počet sportovců, na cyklistiku byli pro každou zemi určeny dvě místa. Cyklistika byla na programu 22.9. a závod jsme měli v rámci Gran Fondo di Casteggio, kterého se zúčastnilo přes 800 cyklistů. S parametry 120km se startem v 70, výjezdem do 1050m.n.m. a 2200 metrů nastoupaných během celého závodu ve mě vzbuzovali respekt. Předstartovní nervozita skoro znemožnila spát.
Den D. 5:40 budík, 6:20 snídaně na hotelu 6:40 odjezd (real 7:00) autobusem za doprovodu carabinieru a 8:15 jsme byli ve startovním městě Casteggiu. První městečko za řekou Pád. Přivítalo nás sychravé počasí. Ovšem po nočním vydatném dešti se mrholení s 15° C na startu jevilo jako ta lepší varianta. Na rozjetí není čas ani moknout se mi nechce, a tak v 8:55 stojím na startovní čáře. V první lajně vesele beseduju s fanclubem který dorazil z Čech. Původně avizovaný start v 9:00 se posouvá na 9:30 a tak máme dost času probrat jejich náročnou cestu.
Celkem tři auta a 10 účastníků vyrazilo pátek odpoledne ze Studnic. Hlavní iniciátor fandícího zájezdu byla Helena Vítů a Jenda Procházka. Všichni účastníci: Josef a Helena Vítů (taťulda s mamkou), Šimon, Kuba, Vašík (bráchové), Jenda Zboroň (bratranec), Jenda Procházka (parťák do nepohody ze sousední vsi), Ladislav a Šárka Čejkovi (potenciální tchán s mojí slečnou).
Pro nádherné počasí jsem jim doporučil cestou zdolat cyklistický grál východních Alp: Passo dello Stelvio dosahující do nepochopitelných 2758m.n.m. Stoupání, které často zařazují organizátoři Italského Gira bylo pro Vašíka a Láďu vůbec prvním alpským průsmykem v životě. Celkem drsná premiéra. Jak jsem se na startovní čáře v Casteggiu dozvěděl nebylo to pro všechny tak snadné, jak jsem sliboval.
Zpátky k závodu: Nejvíce znepokojen jsem byl z Kolumbijce který stál vedle mě, vypadal trochu jako bratranec Naira Quintany. 9:30 start! Ještě asi 2km jsme jeli uličkami Casteggia brzdili nás doprovodné motorky a až poté následoval ostrý start. Prvních pár km vedlo do kopce tep mám 180 a nestačím se divit vedle mě jela nejlepší žena závodu. Představa že projíždím cílem s nejlepší ženskou mě trochu vyděsila. Naštěstí asi na 3km odpadla. Následoval výjezd do asi 400m.n.m.
Ostré tempo udával Kolumbijec, mlha, kopce a uklouzané klikaté silnice, musel si připadat jako doma. Na 17km si radši vystupuju jinak bych se úplně utavil v přední skupině zbylo maximálně 30lidí viděl jsem tam po dvou klukách z Itálie a z Malajsie, na špici neúnavného Kolumbijce a jeden Polák vlál na konci, třeba nebudu úplně poslední.
První těžký sjezd. Uklouzané klikaté apeninské silničky mnoha lidem dělají potíže, nám bajkerům dávají výhodu technické jízdy. Pár pozic si beru zpátky. Kdo nestíhal ve sjezdu zatáčet pravděpodobně měl i problém číst cedule: lungo doleva, medium doprava to se patrně stalo osudným Kolumbijcovi, který odbočil na krátkou trasu. Závodit se musí i hlavou. Posun o další místo jsem se dozvěděl až v cíli po jeho diskvalifikaci.
Za odbočkou na dlouhou trasu jsem dojel Malajce a domluvili sme se na spolupráci, parádně stahoval vedoucí skupinu, kterou jsme měli na dohled. Polák kterého sem předtím minul ve sjezdu se k nám taky připojil a tak sme se točili ve třech. Poté přišlo táhlé stoupání do 1050m.n.m. s úseky sklonu přes 10%. Malajec prvně utavil svým tempem Poláka a pak i sebe. Do průsmyku vyjíždím osamocen. Ve sjezdu předjíždím několik závoďáků a 30km před cílem se sjíždíme asi v 6lidech a poctivě se střídáme na špici. Rovinatý závěr závodu naruší v samém závěru 3krátké, ale ostré brdky. Skupina začala trochu taktizovat, nejde mi o celkové pořadí a tak jdu na špic. Dva maníci mě ve spurtu skočili.
Výsledek nad očekávání určitě to bylo hlavně díky super fanclubu. Z policistů 4. místo beru všema deseti. Závod vyhrál Ital Michele Scartezzini, na druhém místě skončil Malajec Nik Mohamad Azman Zulkifli, třetí byl opět Ital Francesco Lamon.
120km jsem zvládl za 3h39min45s, na třetí místo jsem ztratil něco přes dvě minuty.
Fanclub odjel a nás převezli zpátky do Milána, kde jsme sledovali ostatní sporty a poznávali italské velkoměsto. Slavnostní zakončení a předání vlajky další hostitelské zemi Kuvajtu proběhlo ve středu a ve čtvrtek ráno 26.9. následoval přesun zpátky do Čech.
Pro eurofoam-sport Josef Vítů