SALOMON RUNNING ACADEMY 2016
PŘEDBÍHÁM WYATTA. ZATÍM JENOM NA MINUTU
Maximální únavu a zážitky ještě o stupeň výše si přivážím ze skvělé akce pořádané značkou Salomon. Koncem května proběhl v německém Garmischi pětidenní běžecký kemp Salomon Running Academy 2016. Na tuto akci se mohli přihlásit mladí běžci z celého světa s tím, že následně bude vybráno 16 šťastlivců pro účast na samotném kempu. Nakonec se přihlásilo přibližně 500 běžců a mezi šestnácti vyvolenými jsem našel také svoje jméno. Kemp nabízel nejen zážitek v podobě poznávání nových míst a seznámení s běžeckými nadšenci z celého světa, ale především byl možností načerpat spoustu rad a tréninkových tipů do další sportovní přípravy. Lektoři jednotlivých workshopů byli více než povolaní. Byli to ti nejlepší z nejlepších. Jonathan Wyatt, Anna Frost nebo Philip Reiter.
Jak šel den po dni v běžecké akademii? Mírné komplikace nastaly, když taxi z letiště mojí skupinu a několik dalších běžců omylem vyložilo deset kilometrů od správného hotelu. Příjezd tak nakonec zabral většinu dne. Na výběh tedy již nezbyl čas. Po tom co nás čekalo další den, se ale nikdo moc nezlobil. Po příjezdu všech ostatních běžců byl kemp zahájen úvodní prezentací, kde jsme se dozvěděli, co nás během kempu čeká a kdo nás jím bude provázet. Pak již jen večerní koupání v jezírku poblíž hotelu při západu slunce. Pohoda, těšíme se na první společný výběh.
Druhý den už byl velmi nabitý. Od sedmi hodin ráno jsme měli hodinu jógy s Annou Frost, při které jsme dostali ještě před snídaní pořádně zabrat. Kvůli velkým věkovým rozdílům (15 až 19 let) a mixu pohlaví (8 holek a 8 kluků) jsem nečekal žádné extrémní tréninkové zátěže a tak jsem posnídal velmi lehce a vzal si s sebou jen malou lahev vody. Před výběhem proběhla hodinová diskuze s Jonathanem a Annnou o stravě před a při závodě, taktice a rozcvičování a pochytili jsme tak nové stravovací tipy. Na začátku výběhu jsme se dohodli, že půjdeme jen lehčím tréninkovým tempem.
To ale všichni dodrželi jen chvíli. Doběhli jsme k lanovce, která vede pod Kreuzeck. Po jízdě lanovkou, ale již zmiňované tréninkové tempo přestali všichni dodržovat. Na Kreuzeck jsme tak vyrazili po ještě sněhem pokryté sjezdovce navíc již regulérně závodním tempem. Po zdolání vrcholu jsme pořídili pár pěkných fotek, sklouzli se po sněhu dolů a běželo se dál směrem na jih dolů do údolí po pěkných trailech. Ani v sebězích se nikomu nechtělo polevit a zklidnit závodní tempo a tak nebyla možnost si při seběhu odpočinout. Po seběhu dolů jsme si dali minutovou pauzu u potoka a hurá zpět na Kreuzeck. Nasadili jsme opět závodní tempo a každý se jen snažil neodpadnout z vedoucí skupiny. Začátkem výběhu po pauze jsme ale měli natočeno už něco kolem tří hodin a já už toho začínal mít jako mílař fyzicky celkem dost. Po dvaceti minutách ve stoupání mě chytl slušný „hlaďák“ a já si tak mohl v duchu zaklít, že jsem toho do sebe „nenatlačil“ ráno víc. Po výběhu nahoru jsem tak byl úplně „prošitej“.
Počkali jsme, až přiběhnou pomalejší kluci a všechny holky a seběhli zpátky do serpentin, ve kterých jsme měli s Annou Frost workshop powerhikingu na téma jak efektivně chodit strmá stoupání. S Jonathanem jsme si naopak vyzkoušeli jak na prudké výběhy. Pak nás Martina Velmassoi poučila jak správně ve stoupáních používat hole. Po skončení workshopu jsme sjeli zpátky dolů lanovkou a od ní doběhli na hotel. Celkem to vzalo kolem 4 a půl hodiny a já byl po návratu úplně „mrtvej“. Tenhle pocit maximálního vyždímání mám ale rád a tak jsem měl radost z toho, že líp to snad ani začít nemohlo.
Dali jsme si oběd a dostali hodinu volno, abychom se trochu oklepali a odpočinuli si. Po odpoledním klidu jsme měli prezentaci o sportovním marketingu kde nám marketingový manažer Salomonu Gregory Vollet vysvětlil, jak moc je důležité vyvážit poměr výkonnosti a komunikace skrze sociální média, bez které je takřka nemožné fungovat jako profesionální sportovec a najít si sponzory. Na závěr jsme se zaplácli večeří a těšili se na další dny.
Třetí den začal stejně jako ten předchozí jógou s Annou Frost a meetingem před tréninkem jen s tím rozdílem, že už jsem věděl, že bude potřeba se před výběhem pořádně „nacpat“. V plánu byl tento den výběh na Wank, ke kterému jsme pouze od Riessersee dojeli autobusem a nahoru jsme se již „drápali“ po svých. Dole jsme se domluvili, že začneme volně a poslední 2,5km půjdeme „na kaši“. Každý tak chtěl být v závěru co nejrychlejší a všichni proto pošetřili síly na závěrečný dvou a půlkilometrový „sprintík“. Vyhnuli jsme se tak zběsilému tempu hned od začátku. I přesto ale každý cítil únavu v nohou kvůli včerejšímu výběhu. Už od parkoviště vedly nahoru nádherné cestičky a vychutnali jsme si dlouhou část trailu, která vedla po vrstevnici.
Před závěrečným trailem k vrcholu, na kterém jsme se měli poměřit, jsme si dali krátkou pauzu a každý se už nedočkavě třásl na cestu nahoru. Vyrazili jsme opravdu ostrým tempem a tři nejlepší (reprezentant Velké Británie v běhu do vrchu, reprezentant Norska v krosu a samozřejmě také Jonnathan Wyatt) se utrhli už po necelých pěti minutách. Pořád jsme ale zůstali velká skupina a tak byl výběh i po úniku nejrychlejších velká výzva. Po náročném a rychlém výběhu na vrchol Wanku jsme byli všichni hodně vyčerpaní a tak jsme si dali pauzu, nafotili pár fotek a pustili jsme se do nádherného technického seběhu s krásným výhledem na Garmisch a okolí.
Při seběhu jsme měli zastávku na worskshop správného zdolávání seběhů, kterého se ujal marketingový manažer Gergory Vollet. Zjistili jsme jak správně držet tělo, jak došlapovat a jak volit optimální stopu. Workshop byl kousek pod vrcholem a tak jsme načerpané zkušenosti mohli vyzkoušet hned po následném vyběhnutí. Gregory nás v sebězích hodně proháněl a bylo velmi těžké se ho udržet. Kdo s ním chtěl držet tempo, musel do toho jít po hlavě. Bylo to trošku o nohy, ale zároveň to byla zábava. Hodně jsme se vzájemně hecovali, takže riziko zranění nikdo nebral v potaz. Sem tam to někdo z kluků „položil“, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Po seběhnutí dolů jsme vyklusali na parkoviště. Po návratu jsme byli podobně vyčerpaní jako předchozí den. Tak moc, že jsme na oběd vyrazili hned po příjezdu ještě v běžeckém oblečení.
Po krátkém spánku po obědě nás čekala prezentace oblečení a bot s produktovým manažerem obuvi Eduardem Coyonem a jeho asistentem Pierrem Minarym. Na oblečení a výbavu jsme se vrhli se Sergem Chapuem. Měli jsme tak možnost si prohlédnout obuv, která se objeví na trhu příští rok a také velmi zajímavé prototypy, které jsou ještě ve vývoji. Na jejich vývoji jsme se dokonce podíleli svými komentáři. Mohli jsme dát najevo, co se nám na botě líbí, nebo nelíbí. Co bychom udělali jinak a podobně. Prozradím, že příznivci značky Salomon se mají opravdu na co těšit! Některé modely byly opravdu zajímavé a dostaly se nám také do ruky prototypy závodních modelů se specifickým využitím, například na velmi krátké rychlé krosy.
Dále jsme se dostali k vývoji oblečení, které bylo také velmi zajímavé. Byly nám odhaleny kolekce na příští rok. Viděli jsme, jaké jsou změny v provedení, střihu a designu oproti letošním verzím. I mezi oblečením se nám dostaly do rukou zajímavé prototypy. Na vývoj oblečení jsme dostali největší prostor a mohli jsme vytvářet vlastní návrhy a diskutovat provedení, střihy a vzhled. Na vývoji oblečení se můžeme podílet i nyní přes maily což je skvělé. Také v sekci oblečení jsou ve vývoji velmi zajímavé kousky a chystají se v ní velké změny. Třetí den byl tedy opravdu bez jediné promarněné minuty. Měl jsem opět velkou radost z průběhu kempu a jeho náplně.
Čtvrtý den už byla znát únava a lehčí bolest nohou „omlácených“ z dlouhých seběhů. Čekal nás, ale poslední náročnější běh a tak jsem byl připravený do něj jít na sto procent. Na programu byl totiž závodně pojatý výběh na skokanský můstek Große Olympiaschanze. Ke skokanskému můstku jsme doběhli od hotelu u Riessersee, tedy asi čtyři kilometry. Začátek jsme pojali jako rozehřátí. K rozjezdové rampě jsme doběhli pohromadě a poté jsme intervalově po dvou vybíhali na vrchol. Tento den jsem byl díky své mílařské specializaci na kratší vzdálenosti mezi nejlepšími a byl jsem tak jen o vteřinu druhý nejrychlejší. Výběh na vrchol rozjezdové dráhy mi trval rovnou minutu a bylo to asi nejdelší minuta mého života. Podařilo se mi při tomto výběhu překonat i Jonathana Wyatta, z čehož jsem měl pochopitelně velkou radost. Výběh na můstek byl dobrá zkušenost a zajímavý zážitek, protože není běžně takto přístupný.
Po zdolání Große Olympiaschanze jsme se vydali proběhnout Partnechklamm. Zde jsme opět pořídili fotky, krátké video a běželi jsme zpátky. Odpoledne před námi byl foto-video workshop, při kterém jsme se učili zkvalitnit obsah, který zveřejňujeme na sociálních sítích a vyzkoušeli jsme si zajímavé způsoby natáčení videí pomocí Gopro nebo iPhone, které potom vypadají jako pořízené kvalitnější technikou. Po foto-video workshopu nám při své prezentaci předal své zkušenosti z oblasti tréninku Jonnathan Wyatt. Zmínil mimo jiné své změny v tréninkovém plánu po přechodu z dráhy s osobákem 27:46 na „desítku“. Podělil se s námi o zkušenosti jak se připravit na určité druhy závodu a jak si při různých typech závodů rozvrhnout správně síly. I z této prezentace jsem si hodně odnesl a ujistil jsem se, že pokud chci být špičkový běžec mimo dráhu, nemusím z dráhy do terénu spěchat a nejdu tedy rozhodně špatnou cestou. Na večeři jsme tento den vyrazili do restaurace kousek za Garmisch, ze které jsme měli díky krásným výhledům Garmisch a Wank jako na dlani.
Poslední den už byl kvůli tomu, že někteří odjížděli již brzy ráno, vyloženě na pohodu. Po snídani jsme vyrazili proběhnout bývalou bobovou dráhu Olympia - Bobbahn Rießersee, na které se proháněly boby v letech 1910 až 1966. Na vrcholu trati jsme nasedli do bobu, který je zde připevněný pro připomenutí existence dráhy a po provětrání bobu jsme trošku dali zabrat i nohám. U začátku trati jsou totiž zachované serpentiny, na kterých se závodníci zahřívali. Je úžasné, že se tu něco takového zachovalo. Překonat zahřívací serpentiny nám dalo opravdu zabrat a nad nimi nás čekal menší odpočinek. Kemp jsme zakončili seběhnutím bobové dráhy, které bylo vážně skvělé. Po seběhu dolů nás už čekal jen oběd a loučení s ostatními.
Pro mě to byl nezapomenutelný týden, během kterého jsem načerpal obrovskou spoustu nejen běžeckých zkušeností. Naučil jsem se jak fungovat jako profesionál, jak propagovat svoje výkony a sponzory, poznal lidi z celého světa a posílil své jazykové schopnosti. Chci touto cestou poděkovat značce Salomon, že mi umožnila se kempu zúčastnit. Byla to skvělá životní zkušenost. Moje rada dalším mladým běžcům? Pokud se bude Salomon Running Academy konat i příští rok, neváhejte a přihlaste se!
Jakub Smetana, Garmish-Partenkirchen, Německo