EUROFOAM SPORT TEAM
adrenalinové sporty, dolomitenmann, mtb, paragliding, adrenalin cup, trénikové plány

WINTER TRANS ŠUMAVA

Před Vánočním shonem, jsme se s kamarádem Jendou Procházkou, rozhodli uklidit na Šumavu. A vyhnout se tak zbytečně přecpaným obchodům a lidem, co shání na poslední chvíli ten nejlepší dárek. Kvalitně potrénovat a shodit nějaké to kilo před Vánoci není vůbec špatné, člověk nemá potom pocit, že se musí upejpat s cukrovím.
Díky velmi kvalitní sněhové nadílce sebou bereme běžky a ve středu v časných ranních hodinách vyrážíme směr hraniční přechod Strážné. U benziny v 830m.n.m, kde po domluvě necháváme auto se nachází něco přes 60cm sněhu, horních 20cm je čerstvě napadaný prašan. Plni euforie se lehce před devátou hodinou vydáváme do stopy. K našemu překvapení, přestože se nacházíme na Šumavské magistrále nacházíme pouze zapadanou a neupravovanou stopu. Nezbývá než vyndat s batohu návleky a musíme pokračovat s nimi. Sebou si vezeme všechno co je nezbytné pro přežití v zasněženékrajině. Razíme teorii radši víc věcí, než aby něco chybělo. Takže hurá do stopy

!

Jedeme po magistrále směr Knížecí pláně. Po takzvané Jelení stezce. Jelikož stoupáme a brodíme se sněhem, jedeme velmi pomalu. Čím jsme výše tím více je sněhu. Některé stromy nevydržely tíhu sněhu a tak nejen, že se brodíme, ale i musíme přelézat spadané smrky.

Po vyjetí ke Žďáreckému Jezírku se nacházíme zhruba 1000m.n.m. a cesta se narovná a víceméně jedeme po rovině a navíc využíváme stopy od čtyřkolky která jela chvilku před námi. Cesta tedy utíká rychleji a my míjíme hájenku Knížecí Pláně a pokračujeme směr Bučina. Vezu sebou na krosně připevněný teploměr a teplota je kolem -1°C. Sluníčko co nás ráno vyprovázelo zmizelo s prvním stoupáním a tak si užíváme klidu a jedeme dál.

V plánu máme uvařit večer takže baštíme nějaké traťovky typu zmrzlý sojový suk. A zapíjíme to ledovou tříští. Ovšem v termosce si vezeme navečer teplý čaj.

Od 1100m.n.m se sníh začíná neuvěřitelně lepit na skluznici takže se sice dobře stoupá ale vůbec to nejede ani z kopce. Běžky jsme preventivně nemazali, protože s krosnami na zádech bychom je stejně prošlápli.

Jsou tři hodiny a nejede to. Nacházíme se asi 1274m.n.m. Nedaleko Černé Hory nad pramenem Vltavy. Máme ujeto 20,9km a čas pohybu něco přes 5h45min. Rozhodujeme se. Zde přečkáme noc, protože dál bychom stejně asi nedojeli. Ještě je světlo tak stavíme provizorní Iglů a po třech hodinách máme hotovo.
Celý promočení se převlékáme do věcí co zůstali suché a hurá do spacáků. Vařit vevnitř se nedá a ven do zimy se nikomu z nás nechce takže jsme zůstali o studeným párku a čokoládě,kterou jsme zajedli škvarkama s chlebem a solí. Slivovici necháváme na ráno, člověk má totiž v zimě chodit spát střízlivej, aby cítil až začne umrzat.

V Iglů je to naše premiéra a tak nejsou dotažené všechny detaily, ale zjistili jsme že je důležitý udělat větrání a také to že mokré věci nám přes noc neuschnou. Též je dobré nedotýkat se spacákem sněhu ani sněhových stěn. Další zjištění je že kdykoliv se člověk dotkne stěny začne se sypat sníh a to taky není úplně ideální. pro příště to chce tedy větší a prostornější ubytování, aby se člověk mohl alespoň převléci bez sněhu na posteli.
Po zhasnutí čelovek též zjišťujeme, že přes vrstvu sněhu je v Iglů naprostá tma.
Ležíme asi 14hodin. Nechce se nám do zimy. K snídani máme vychlazenou slivovici.

Rychle jsme zalezli do zmrzlých bot. A horá do stopy. Pres noc se nic nezměnilo takže vlastně hurá šlapat stopu. Jedeme a po třech kilometrech odbočujeme z magistrály na Filipohuťskou cestu a po osmi kilometrech vaříme ve Filipově Huti. A poté následuje dvoukilometrový přesun do hospody na Modravě.

Zde sušíme spacáky a ostatní věci, doplňujeme čaj do termosky dáváme si hovězí vývar a též doplňujeme tekutiny. Půlku trasy máme zasebou tak jsme se trošku zdrželi a po třech hodinách vylézáme z hospody. Trasa z Mordavy je lepší a tak to celkem jede. Jedeme směrem na Rybárnu a poté do pořádného kopce na tříjezerní slať. Začíná chumelit a po sjetí k Javoří pile špatně odbočujeme a vyjedeme znovu u Rybárny. Nevím zda to bylo tím pivním trojbojem 11° 12° 14°.

Ale 7km navíc nám nijak nevadí, jen mám hroznou krizi, akorát se setmělo a hustě sněží a sníh se lepí na běžky takže naše pochodování na Poledník je o to pomalejší.

Na Poledníku 1315m.n.m. nalézáme obrovskou 3m vysokou závěj sněhu a tak je to jasný.
Hloubíme zde tunel odhadem jsme vykopali asi 8m³ velikou ložnici a před devátou večerní jsme už leželi ve spacákách. Večeře opět studená. Zapíjená horkým čajem. Párky dobrý, škvarky došli.

Ráno vstáváme po osmé hodině. Podle teploměru vevnitř jsme Iglů vytopili na 34°F což nezní špatně. Ovšem je to jen něco ke 2°C. Snídáme máme vlažný čaj a zmrzlé jablka, zajídáme to mandlemi. A vyrážíme do stopy.

Celkem rychle se dostáváme dolů a následuje cesta zpátky k autu. Vaříme asi v poledne na tří jezerní slati. Lžíci máme ale kvůli úspoře váhy jen jednu. A je celkem zima. Tak jeden vždy běží trestné kolečko a druhý obědvá poté se vymění a situace se opakuje.

Znovu sušíme spacáky v hospodě na Modravě. A znovu se zdržíme asi tři hodiny. Před hospodou se poté naposledy posilníme Jendovým pulčákem poté došel. Už máme jen Studnickou slivovici. Z hospody vycházíme za tmy a za tmy se do plahočíme i k našemu dva dny starému úkrytu.

Trochu ho vylepšujeme, necháváme věci zmrznout venku a ve stropě vyrábíme větrací otvor, také necháváme větrací část u vchodu. A vyplatilo se spacáky nejsou skoro navlhnutý. Ráno slyšíme rolbu a tak přicházíme ke stopě a je čerstvě proříznutá. Sjíždíme na pramen Vltavy a poté přes Bučinu zpátky k autu. Posledních 10km zase není projetá stopa a tak brodíme naše 3dny staré stopy.

U auta jsme překvapivě brzy a tak po 80kilometrech neupravených stop se vydáváme ještě na 10km žehleného manšestru v nedalekém lyžarském středisku Mitterdorf. Poté již dostatečně unavení se vydáváme domů.
Celkem jsme tedy ve stopě strávili 4dny 3noci a ujeli 110km. 23.12. jsme se v pořádku vrátili domů a všem mohu takovýhle výlet jen doporučit.

Pro eurofoam-sport Josef Vítů

Vzkazovník