POPRVÉ V CÍLI MARATONU !
Miroslav KOLMAN se v Japonsku připravuje pod vedením trenéra EUROFOAM SPORT TEAMU s pomocí flexibilních on-line tréninkových plánů. V neděli si splnil svůj sen a po úspěšném zvládnutí 42,195km doběhl do cíle svého prvního maratonu. Nyní vám přinášíme první Miroslavovy pocity po dokončení maratonu.
Ahoj, trenére,
Hlásím úspěšné splnění úkolu. Čas, za který jsem to zvládl byl 5:22hod. Zasílám dva odkazy:
První je záznam mezičasu mého běhu. Dovolil bych si upozornit, ze čas první pětky je tak dlouhý z toho důvodu, že asi 10min trvalo, než jsem se dostal ke startovní čáře.
Druhý odkaz je na záznam televize, kde jsem vidět, jak probíhám cílem (mam nad hlavou českou vlajku).
http://p.tokyo42195.org/numberfile/41054.html
http://wwwz.fujitv.co.jp/sports/marathon/tm2009/goalscene.html?GOALTIME=05:34:48&GATE=b&EVENTCODE=1
K samotnému průběhu:
Začátek hrůza a děs. Přišli jsme ráno, přiznávám ne s dostatečným předstihem!! Na záchody byla fronta, tak jsme se rozhodli ji vystat. Bohužel jsme netušili, ze to bude trvat tak dlouho. Čas ukončení odevzdávání zavazadel se blížil, takže jsme museli z fronty vystoupit a odevzdat zavazadla. samozřejmě na záchod se nám chtělo pořád, takže jsme se poté do fronty opět zařadili... Vyšla na nás řada za 5min 12 , takže jsme museli běžet zařadit se do správně fronty... Samozřejmě jsem se nestihl protáhnout tak jak bych si přál a taky jsem si nestihl naplnit flašku vodou... To jsem naštěstí udělal v nejbližším konbisi shopu, do kterého jsme měli přístup. Dále se mi hned na začátku vybila baterka na snímači rychlosti, takže jsem cely závod běžel jen podle pocitu a srdeční frekvence. Obzvlášť obtížně to bylo ze začátku, kdy mi "vzrušením" srdce bilo na frekvenci 170 a výše a ne a ne se uklidnit, i když jsem běžel hodně pomalu. Časem se to naštěstí spravilo a postupem času jsem SF dostal do normálu.
Asi na 9. km mě brutálně píchlo v pravém koleni... Bylo to to, čeho jsem se dost obával. Mel jsem s tím kolenem menší problémy již předem (ne při běhu, ale při chůzi do schodu). Naštěstí od 9. km se už s kolenem problémy nevyskytovaly a já mohl vesele pokračovat dal..
Nohy jsem začal cítit tak kolem 18km... Prvně to bylo pravé stehno postupně se přidalo levé, pak puchýře na chodidlech... Asi na 25km na mě číhal ten týpek s palicí / pozn. trenéra - Mirka jsem upozornil, že na každého maratónce čeká od cca 35km chlap s kladivem a vy nikdy nevíte kdy udeří ! /, naštěstí praštil málo a podařilo se mi pokračovat převážně během až do 30km, kde ten týpek stal znovu a tentokrát se trefil lepe... Mozoly na nohou bolely, stehna bolely - chůze střídala běh, občasné protažení nohou.
Potřetí jsem toho týpka potkal na 36. km a tam už praštil opravdu pořádně. Od té doby jsem počítal každý metr do cíle. Proklínal jsem se, když jsem přešel do chůze, protože chůze byla na ty puchýře ještě horší než běh a navíc bylo utrpení se opět rozběhnout... Na poslední 2km jsem ale sebral všechny cíle a doběhl je... Posledních 400m jsem "sprintoval" s českou vlajkou. Jen asi 200m před cílem mi praskl puchýř na pravé noze a já cítil, jak se ten sajrajt prodírá mezi prsty, ale už to nevadilo, už jsem byl v cíli.
Pocity: Bolest, to je to, co teď převládá... Ohromné nadšení před vyběhnutím a ohromná radost po proběhnutí cílem. Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, ze zvládnu maraton, tak se mu vysměju, ale dneska jsem to DOKÁZAL!!
PS.: V příloze zasílám pár fotek, které jsem udělal po cestě. Ještě jsem tam měl Čechy, kteří fotili průběh maratonu a mě, takže až od nich fotky získám, přepošlu.
Díky moc !!
S pozdravem,
Miroslav Kolman
